Základ mobilního domu tvoří ocelový rošt, na který se připevňují rámy pro nosnou konstrukci. Rámy mohou být buď ocelové z profilovaných nosníků, nebo z dřevěných hranolů. Vnější obvodové stěny se buď obkládají plechem z eloxovaného hliníku, nebo se obkládají dřevem. Prostor mezi vnější a vnitřní stěnou je vyplněn izolační vrstvou a tou bývá zpravidla minerální vata, případně samozhášecí polystyren. Tloušťka izolace se pohybuje podle typu konstrukce od 3 do 10 cm.
Střechy se staví rovné, nebo přímé šikmé, nejčastěji sedlové s mírným sklonem. Pokrývají se hliníkovým plechem, ocelovým pozinkovaným plechem, a oblíbeným kanadským šindelem.
Rozměry mobilních staveb se přizpůsobují výrobnímu typu. Rozhodující je především výška stropu, která vždy přesahuje 230 cm. Musí odpovídat stavebním předpisům, což bývá úskalím např. u zahraničních dovážených domů, kde je výška stropu standardně pouze 200 cm. Nejčastěji využívané rozměry domů vyráběných v České republice jsou 4 x 13 m, což odpovídá ploše 52m2, tedy zhruba dvoupokojovému bytu. Hmotnost celoročních mobilních domů se většinou pohybuje kolem 3 – 4 tun.
Příprava pozemku
Je-li pozemek ve svahu, doporučuje se vyrovnat do roviny alespoň plochu pro kola nebo podpěry domu. Na rovném pozemku se dům usadí přímo na jeho plochu, zpravidla se pod vzpěry a pod kola vkládají betonové desky, dlaždice, nebo ocelové rošty. Přípravu pozemku vždy určí výrobce či dodavatel domu a ten se přizpůsobuje vždy konkrétní situaci. Úprava samotného terénu však není tak zásadní a složitá ve srovnání se zajištěním dopravní přístupnosti pro autojeřáb a tahač. Problémy totiž nastávají často u nedostatečné šíře příjezdové komunikace, u plotů, vzrostlých stromů, elektrického vedení, případně povolené hmotnosti pro vjezd nákladního automobilu s návěsem.
Inženýrské sítě nebo vlastní nezávislé zdroje
Všechny mobilní domy vyráběné v České republice jsou připraveny pro připojení k inženýrským sítím. Vývod odpadu se zapojuje do žumpy nebo septiku, častěji do kanalizační soustavy. Někteří klienti upřednostňují standardní přípojky elektřiny a plynu, jiní se orientují na nezávislé alternativní zdroje. Těmi mohou být např. solární kolektory, krbová kamna na dřevo, zahradní větrné elektrárny, propanbutanové láhve na vaření, vlastní studna, a další.