Vždycky jsem si přála mít děti. A ne jenom jedno anebo dvě děti, ale vždycky jsem chtěla mít tak pět nebo šest dětí. Já vím, že vy se teď určitě chytáte za hlavu, protože mít pět anebo šest dětí je opravdu záhul a musí to být taky velmi náročné. A já s tím souhlasím. Určitě to je náročné hlavně na peníze a taky na psychiku a taky hlavně na to, že musíte mít na všechny ty děti čas. Já jsem vždycky chtěla mít velkou rodinu kvůli tomu, že já taky pocházím z opravdu velké rodiny. Mám čtyři sourozence, takže nás je pět dětí. A vždycky jsem si říkala, že bych se nespokojila, kdybych měla opravdu jenom jedno dítě anebo jenom dvě. Jenomže když jsem potkala svého přítele, se kterým jsem byla pět let, tak on mi řekl, že by si nepřál vůbec žádné dítě anebo maximálně pouze jedno dítě. Musím říct, že jsem byla z toho opravdu v šoku.
Jak můžu být s nějakým mužem, který nechce mít děti? Kdyby aspoň řekl, že chce mít třeba tři děti tak neřeknu, tak mu taky vyhovím. Vím, že pět děti je opravdu hodně, ale zase mít tři děti, jako kompromis bych taky brala. Ale jenom jedno anebo žádné dítě? Myslím si, že tohle je trochu složité a moc sprosté od něj. Takže jsme se samozřejmě rozešli.
Nejhorší na tom bylo, že když jsem toho bývalého přítele potkala o rok později, tak měl dvojčata. A myslím si, že jeho nová přítelkyně už taky byla těhotná, alespoň v pátém měsíci, protože se jí hodně rýsovalo pod tričkem břicho. Vím, že každý člověk říká něco jiného, ale já si stojím stále za svým, že chci mít hodně dětí. Nyní momentálně jsem těhotná, vím, že ještě alespoň tak třikrát budu. Jsem ráda, že můj současný přítel se mnou je a taky chce mít hodně dětí. Opravdu lepšího muže jsem si najít nemohla. A co si například myslíte vy, že někdo touží po více dětech? Vím, že dnešní doba je složitá, ale o lásce k dětem to nemůže nic ovlivnit.