Podle některých lidí jsou děti požehnáni, že prý děti jsou dar od boha. Já s tímhle samozřejmě souhlasím, ale někdy je to s dětmi také opravdu hodně náročné. Nebo jsou třeba některé páry, které nemohou mít vůbec děti a potom je to mrzí. A takové páry se potom také rozejdou. Rozejdou se, protože jeden z těchto lidí nemůže mít třeba děti. Já se tomu nedivím, protože když mi bylo asi dvacet let a jako dvacetiletá holka jsem si říkala, že bych chtěla mít také jednou děti, jenomže nejhorší na tom bylo, že jsem pět let potom chodila s partnerem, který nemohl mít děti.
Ne, že by mi to zatajil, protože on se ještě nikdy předtím o dítě nesnažil, takže o tom vůbec nevěděl. A když jsme pár let nemohli mít dítě, tak jsme šli k lékaři. Já jsem byla opravdu zdravá, akorát můj partner měl prý opravdu vadné spermie a prý máme jenom desetiprocentní šanci na normální oplodnění. Tak jsme si řekli, že vyzkoušíme také umělé oplodnění, abychom měli dítě. Řeknu vám, že to bylo bolestivé a hlavně zdlouhavé. Ale během dvou let se nám podařilo otěhotnět. Ani nevíte, jakou jsem měla radost, že jsem konečně otěhotněla. Jenomže nejhorší na tom bylo, že jsem potom v prvním měsíci těhotenství potratila.
Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná a partner řekl, že ho to velice mrzí, že jsem si prý našla vadného muže, že prý s ním nemohu mít žádné děti, jenomže tohle jsem od svého partnera vůbec nechtěla slyšet. Partnera jsem z toho vůbec neobviňovala, protože je mi jasné, že můj partner za to nemůže. Že on si nevybral to, že bude neplodný, a tak mě to mrzelo dvojnásob. Opravdu hodně mě mrzelo a plakala jsem doma do polštáře, že partner se takhle trápí a že také nemůžeme mít dítě. Potom jsem si také řekla, že vlastně je to také moje chyba, že jsem vlastně potratila, za tohle partner nemůže, ale naštěstí se nám podařilo asi po dvou letech, že jsem normálně normální cestou otěhotněla ani nevíte, jakou jsme s partnerem měli velikou radost.