Mnoho maminek je velmi překvapeno, když jejich dítko, které bylo doposud hodné a bylo rádo ve společnosti dalších lidí, začne protestovat pokaždé, když se jen trochu vzdálí. Často také vůbec nechápou, o co se jedná a kde je problém, jde ale o naprosto normální vývojovou fázi. Ta může navíc u jednotlivých dětí probíhat velmi různě a s různou intenzitou.
Dítě si v prvních fázích vytváří vztah k vnějšímu světu a tím nejdůležitějším je pro něj matka. Primární citovou vazbu si dítě vytváří právě k matce a toto nastavení se poté promítá do jeho dalšího života a do příštích vztahů.
Separační úzkost nastává mezi 6. a 12. měsícem dětského života. I když je toto období pro okolí dítěte náročné, matka by neměla potřeby dítěte ignorovat. Snažte se dítě alespoň na dobu nezbytně nutnou mít ve své blízkosti a dát mu dostatečnou jistotu. Pokud už odcházíte, nedělejte to tajně a raději se rozlučte. Dítě by si sebou v opačném případě mohlo nést zkušenost, že můžete naprosto kdykoliv zmizet, což může vést ještě k větší úzkosti. Odmítání jeho potřeb by mohlo vést k traumatickým zážitkům, které můžou mít na jeho pozdější život negativní vliv. Naopak vhodnou a citlivou péčí mu dáte předpoklad k větší emoční stabilitě a snadnějšímu navazování vztahů.
Separační úzkost můžeme rozdělit na tři fáze
1. Fáze protestu – dítě využívá naučeného vzorce, že když začne dostatečně volat, matka přijde
2. Fáze zoufalství – dítě přestává mít naději na návrat matky, odmítá kontakt s ostatními osobami, které se ho snaží utěšovat
3. Fáze odpoutání od matky – dítě si vytváří vztahy i s jinými osobami, začíná znovu objevovat okolí
Jde o období, kdy dítě svoje emoce nezvládá a měli bychom mu dát najevo, že je vše v pořádku. Čím víc v klidu a s péčí takové období zvládnete, tím dříve odezní. Většinou trvá po dobu od pár týdnů do pár měsíců.
Důležité je si hlavně uvědomovat, že každé období jednou přejde. Takže ať je tato fáze jakkoliv intenzivní, dá se zvládnout.